UŽOVKA ČERVENÁ
(Elaphe guttala)
VĚDECKÁ KVALIFIKACE
Říše | Animalia | živočichové |
Kmen | Arthropada | členovci |
Třída | Reptilia | plazi |
Řád | Squamata | šupinatí |
Podřád | Serpentes | hadi |
Čeleď | Colubridae | užovkovití |
Rod | Elaphe | užovka |
Vědecká kvalifikace pomocí BioLib mezinárodní encyklopedie rostlin,hub a živočichů.
Vědecká synonyma:
Coluber carolinianus Shaw, 1802
Coluber compressus Donndorf, 1798
Coluber floridanus Harlan, 1827
Coluber guttatus Linnaeus, 1766
Coluber guttatus sellatus Cope, 1888
Coluber maculatus Bonnaterre, 1790
Coluber molossus Daudin, 1803
Coluber pantherinus Daudin, 1803
Coryphodon pantherinus Duméril, Bibron & Duméril, 1854
Elaphe guttata (Linnaeus, 1766)
Rozšíření:
Užovka červená se vyskytuje na velkém území USA, od východního pobřeží (Florida, Jižní Karolína, Virginia) přes centrální spojené státy (Arkansas, Missouri, Mississippi, Oklahoma) na západ po Colorado, východní Utah a Nové Mexiko). Můžeme jí také najít v severním Mexiku (státy Chihuahua, Coahuila, severní Durango až Tamaulipas). Menší počty se prý vyskytují i na Kajmanských ostrovech (Karibik). Podle místa výskytu a barevnosti se rozlišují poddruhy Elaphe guttata guttata, Elaphe g. meahllmorum, E. g. emoryi (centrální USA) a E. g. rosacea (jih Floridy a přilehlé ostrůvky). V zajetí se pak vyskytuje snad nekonečné množství různých barevných mutací.
Vzhled:
Dlouhá a štíhlá hlava zřetelně oddělena od těla, tělo svalnaté s hladkými až kýlnatými šupinami, anální štítek rozdělený a ocasní spodní štítky párové. Základní barva je šedá až šedo hnědá s červenými až oranžovými vzory (se střídavými tmavými a světlými flíčky) na hřbetě a bocích. Někdy se vyskytují i melaničtí a amelaničtí jedinci. Na břiše vytváří černobílé flíčky šachovnicový vzor.
Užovky červené se dorůstají až 120 - 180 cm.
Způsob života:
Obývají téměř jakýkoliv biotop (v závislosti na výskytu) – pole, parky, lesy, stepi, husté keře i kamenité svahy. Vyskytují se v nížinách a do nadmořských výšek 1800 m n. m.
Tyto užovky jsou pozemní až „polostromoví“ hadi, kteří se živí nejvíce savci (menší hraboši, hlodavci) a ptáky. Živí se však čímkoliv, co jsou schopny přemoci. Jsou aktivní i ve dne, ale především za soumraku a v noci, kdy se vydávají na lov.
Užovky červené se dožívají v zajetí až 25 let (rekordně 32 let).
Chov:
Tyto užovky jsou relativně klidní a nenároční hadi, vhodní i pro začátečníky. Mohou se najít i kousaví jedinci, je to však výjimka. Jsou to asi tak nejdostupnější hadi na plazím trhu v ČR a jsou velmi vhodní pro začínající chovatele.
Užovky červené můžeme zimovat, asi tak dva měsíce při teplotách 4 - 10°C. V místě zimoviště by měl být úkryt s vlhkým substrátem a miskou s čerstvou vodou. Hada při zimování nerušíme a teploty po zimování se snažíme pozvolna zvedat až na obvyklou teplotu, poté nabízíme potravu.
Terárium:
Terárium by mělo mít mikroklima mírných zeměpisných šířek, tozn. dobře větrat, 2x – 3x týdně více porosit, s úkrytem a vždy čerstou vodou ve větší misce. Neměly by chybět silnější větve na šplhání, což mají užovky červené rády a můžeme umístit do terária umělou květinu (živé had zničí). Chybět by neměl ani kámen s hranami, aby měl had při svlékání, o co zachytnout svlékanou kůži.
Velikost: pro dospělého jedince postačí terárium cca 100x50x60 (výška, hloubka, šířka) nebo-li ideální podmínky jsou takové, aby se had mohl v nejdelší straně terária celý natáhnout. V takto velké nádrži můžeme chovat i pár, nedoporučuje se více samců pohromadě.
Substrát: Na dno terária můžeme položit noviny či papírové ubrousky, dokonce i koupelnovou podložku (pro lepší hygienu). Můžeme použít i poslední dobou oblíbené bukové odštěpky. Literatura často doporučuje směs písku a rašeliny. Vytvořením vlhčího kouta a hrstí bukového listí také nic nezkazíte. Pokud použijete jako substrát kokosové vlákno nebo-li lignocel, dejte pozor, aby ho had příliš částo a v příliš velkém množství nepozřel s kořistí. Také po úplném vyschnutí se může rozdělit na prachové části a způsobit hadovi respirační potíže. Někteří chovatelé však na tento substrát nedaji dopustit. Kvůli respiračním potížím nepoužívejte cedrovou a borovicovou kůru.
Osvětlení, teplo: Pro vytápění terária poslouží obyčejná nebo bodová žárovka v obráceném květináči umístěná tak, aby se o ní had nepopálil (to se lehce řekne a hůře dělá). V případě, že zvolíme jako zdroj tepla topný kámen, je třeba, aby obsahoval termostat, nejlépe reostat (pro nastavení požadované teploty), aby se zabránilo popálení hada. V přírodě se však i hadi nejvíce ohřívají se shora od slunce, proto je lepší varianta č.1, tedy žárovka, topný kámen pro hady ani nedoporučuji,spíš topnou podložku s reostatem.
V nejteplejším místě terária, tj. přímo pod žárovkou mohou teploty dosáhnout 32°C, terárium pak vytápíme na optimální teplotu 27 - 28°C s nočním poklesem až na 20 - 22°C .
Speciální terarijní UV (UVA, UVB) zářivky nejsou u korálovek pruhovaných potřeba, ale není to naškodu, pokud nemáme v teráriu dostatek světla (použití topného kamene) můžeme ho vybavit obyčejnou “kuchyňskou“ trubicovou nebo plnospektrální zářivkou.
Potrava:
V zajetí tyto užovky ochotně přijímají ruzné hlodavce. Je lepší pořizovat jedince již narozené v zajetí a rozkrmené.
Malé užovky krmíme myšími holaty 1 - 2 kusy týdně, podle velikosti mláděte. Dospělé užovky červené krmíme jednou za 10 - 12 dní přiměřeně velkými hlodavci (nejčastěji myši, mastomyši a malí potkani). Pokud krmíme více „kusy“ kořisti, necházíme je hadovi naráz, ale postupně, pokud máme v jednom teráriu více hadů, krmíme každého zvlášť, aby se nezakousli oba do jedné kořisti (mohou se pak začít požírat navzájem).
Rozmnožování:
Užovky červené jsou oviparní (vejcorodí=kladou vejce) hadi, kteří se v přírodě páří na jaře, v zajetí po ukončení zimování, vajíčka kladou za dva měsíce po páření, asi 8 – 20 vajec. Po 60 – 70 dnech se líhnou mláďata, měřící cca 30 cm a potravu přijímají po prvním svleku.