AGAMA VOUSATÁ
(Pogona Vitticeps)

Vědecká kvalifikace

 Vědecká kvalifikace pomocí BioLib mezinárodní encyklopedie rostlin,hub a živočichů.

Vzhled a výskyt:
Tento druh agam dorůstá zpravidla 45 – 60 cm, což závisí na množství a kvalitě potravy a fyzických předpokladech jedince,velikost bez ocasu je 25 cm. Žijí ve středovýchodní části Austrálie, kde obývají polopouštní oblasti (stepi) s řídkým porostem trav a keřů.Osídlila otevřenou buš s roztroušenými plochami stromů kde dává přednost suchým místům. Zbarveny jsou světle hnědě – pískově, sliznici tlamičky mají růžovou, ušní bubínek oválný a na bocích mají pouze 1 řadu ostnů.

MAPA VÝSKYTU

pogona vitticeps - pogona barbata

Tyto základní znaky je odlišují od většího druhu, kterým je Pogona barbata. Ta je totiž zbarvena olivově šedě až černě a na rozdíl od Pogona vitticeps mají trojúhelníkový ušní bubínek, na bocích 4 řady ostnů a sliznice tlamičky je žlutá až oranžová.V České republice se pravděpodobně druh Pagona barbata asi nevyskytuje.

Potrava:
Potravu u agam tvoří přibližně 70% hmyz  jako například švábi, ovšem velice nevhodnými druhy švábů, u kterých hrozí zamoření celého domu a okolí, jsou: šváb americký, šváb obecný a švábík domácí (rus). Naopak vhodné jsou tropické druhy jako například Blaptica dubia – šváb argentinský, Blaberus giganteus apod., ti pomalu uhynou při teplotě pod 20°C a při teplotě přes 35°C. Další výhodou těchto druhů je, že nelezou po skle, narozdíl od často chovaných švábů šedých. Dále se krmí různými druhy cvrčků, kterými jsou například cvrček dvojskvrnný (Gryllus bimaculatus), cvrček banánový (Gryllus assimilis) a cvrček domácí (Acheta domestica). Naopak méně vhodným druhem se zdají cvrčci krátkokřídlí (Gryllodes sigillatus), kteří jsou velmi malí a hbití. Dalším vhodným krmivem je saranče stěhovavé (Locusta migratoria) nebo všežravé. Jedná se o poměrně chutné a vydatné krmivo, na druhou stranu má však hůře stravitelná křídla. Jako poslední druh hmyzu bych uvedl potemníky moučné- „moučný červ“ (Tenebrio molitor) a brazilské (Zophobas morio) - zophobasové. Avšak zařadil bych je mezi doplňkové krmivo, které by rozhodně nemělo tvořit velkou část živočišné potravy, vzhledem k vysokému obsahu chitinu a špatné stravitelnosti zkrmuje pouze čerstvě svlečené larvy. Dospělí jedinci žerou i holátka myší a potkanů (doporučuji 1-2x měsíčně). V době kladení vajec jsou pro samice vydatným zdrojem vápníku a bílkovin. Stejně tak mladým dospívajícím jedincům přiměřené velikosti napomáhají ve správném růstu a sílení kostí.
Pogony také doplňkově přijímají sladkou okurku, listy a květy pampelišek, sladkou papriku, čínské zelí, mrkev a někteří jedinci s oblibou přijímají i ovoce (jablko, žlutý a vodní meloun, broskev, banán). Co se týče pití, agamy získávají potřebnou vodu především z vámi podávané zeleniny nebo přímo z rozprašovače. Někteří jedinci pijí i z misky nebo pokud je umístíme do vaničky s vodou. Pokud agama nepije stačí dostatečný příjem zeleniny a ovoce. Výjimkou je situace, kdy agama odmítá veškerou potravu nebo trpí průjmy, vtěchto případech je nutný dostatek vody.

Protože agamy potravu v podstatě před spolknutím nerozkoušou, mláďatům asi do stáří 6 měsíců podáváme potravu v menších kusech.Mláďata doporučujeme krmit dvakrát denně asi do půl roku,do jednoho roku pak jednou denně a starší asi 3-4 týdnně.Množství které dospělé agamy vousaté spořádájí je velké dokáží sníst najednou i 30 cvrčků,příležitostně si dají také mláďata myší a potkanů.I přes jejich apetit se málokdy setkáme s obézní agamou pokud ji krmíme hmyzem. Potrava by neměla být příliš monotónní, ale měl by jim být nabízen pestrý výběr kořistí a rostlin. Jednou z nejdůležitějších součástí správného krmení jsou vitamíny a minerály.

Od mnoha chovatelů je slýchán názor, že u mláďat převládá zejména živočišná složka potravy a u dospělých je to právě naopak. Dle zkušeností je to u každého jedince různé a právě proto může některá agama v pokročilém věku žrát převážně „zelené“ a skutečnou kořist si dopřát pouze občas. Převaha rostlinné potravy se doporučuje zejména z důvodu udržení dobré fyzické kondice zvířete. Ovšem každý chovatel by měl odhadnout správný poměr živočišné a rostlinné potravy podle nároků, nikoli chuti, svých chovanců. Nejsem zastáncem názoru, že převaha rostlinné potravy v dospělosti je špatná, avšak musíme si uvědomit, že tím není míněna zelenina a ovoce. Ve své domovině agamy narazí na ovoce zřídka a proto i my ho nabízíme pouze doplňkově. Pod rostlinnou potravou jsou v našich podmínkách míněny rostliny jako např. pampelišky, jitrocel, jetel, rukola, čekanka, štěrbák atd. Ovoce a zelenina jsou pak pouze vítaným zdrojem vody a vitamínu C.

Proto je nutné, abyste si je pořídili i vy.Například Roboran,Nekton MSA, Nutné je také, především pokud nemáme zdroj UV-B záření,  podávání přípravku AD3 Combinal, asi každé 2 měsíce ředěný s vodou v poměru 1:10, stačí skutečně malé množství a na správné dávkování je nutné dbát. Předávkování je totiž stejně nebezpečné jako jeho nedostatek. V neposlední řadě  také dodáváme svým chovancům vápník, který je především nepostradatelný v období růstu a březosti samic. Nedostatek vápníku se projevuje například křivicí ( rachitis), špatným trávením atd. Vápník není těžké sehnat, jelikož je možné ho zakoupit v obchodě nebo ho získat z běžně dostupných surovin. Jednou z možností je nadrcení vaječných skořápek či sépiové kosti, kterou však před rozdrcením vyvaříme, abychom ji zbavili přebytečných solí. Z praktického hlediska bych ovšem více preferoval výrobky jakými jsou například – hydrogenuhličitan vápenatý, Vita-plastin, vápenný grit, laktát vápníku nebo směsy kalciumkarbonátů, které jsou často nabízeny v kombinaci s vitamínem D.

U agam vousatých stejně jako u jiných ještěrů je mnohem vhodnější častější krmení v menších dávkách, než ve velkých po dlouhé době. Překrmování vede k obezitě, což má za následek sníženou aktivitu, sterilitu, selhání některých orgánů (játra) apod.

Terárium:
Rozměry potřebné pro zdárný chov jedince jsou alespoň 85 x 50 x 55 cm (DxHxV) a pro pár nebo skupinu 1,2  stačí terárium rozměrů 120 x 55 x 55cm. Pokud však máme zájem o chov více než-li 3 kusů, což může být například skupinka 1,3 nebo 2,3-4 musíme zařídit terárium o rozměrech asi 180 x 60 x 60 cm a více. Jako substrát je vhodné použití písku ve vrstvě 5 cm. Substrát byl měl být propraný, aby byl zbaven nečistot a prachu, který má špatný vliv na oči a dýchání. Zařízení terária tvoří miska s vodou, kameny, kořeny, kousky kůry, silná větev nebo vyvýšená police. Průměrná teplota se pohybuje kolem 30°C a v noci je to pak okolo 22°C. Pokud máme v teráriu stinná místa s teplotou pod 25°C, kam si agama může zalézt, často se stane, že začne „simulovat“ zimování. Taková agama přestane žrát a zalézá na zmiňované místo. Nevýhodou je to u jedinců, kteří na to nejsou připraveni nebo nejsou v dobrém zdravotním stavu. Osvětlení s UV složkou spektra je nutné, stejně jako výhřevný bodový zdroj umožňující vyhřátí až na 45°C (vhodný je například topný kámen nad nímž je kompaktní zářivka a jinde v teráriu je umístěna výhřevná bodová žárovka cca 75W, v závislosti na velikosti terária – do větších terárií je vhodné použití níže uvedených lamp).

Jako zdroj UV (-B) bych nejvíce doporučil výbojku Bright Sun UV (Desert, Spot – 50,70W) nebo T-REX UV Heat-bodová (100,160W), které již plně nahrazují často používanou OSRAM Ultra-Vitalux 300W. Naopak konkurenční PowerSun (100W) dopadla při měření UV hodnot poměrně špatně a zmíněné T-Rex nemůže konkurovat. Nově je našem trhu k sehnání lampa Megaray, která se zdá být také poměrně kvalitním výrobkem. Použít můžeme také lineární nebo kompaktní zářivky, avšak ty mají poměrně nízký dosah a od agam tedy nesmí být moc vzdáleny. Při měření UV, o které byla řeč výše, dopadla nejlépe z lineárních zářivek  ReptiSun 10.0 a mezi kompaktními dopadly dobře zářivky Lucky Reptile, Arkadia a ReptiSun 10.0. Již zmíněné MegaRay nebo T-Rex můžeme ve větších teráriích kombinovat s výbojkami HQI nebo HQL (50-125W).

Když se řekne UV, zajímáme se zejména o 2 složky, kterými jsou UV-B a UV-A záření. Na zbarvení zvířat působí UV-A složka a je obsažena v některých výhřevných žárovkách. Ovšem UV-B je nutné při přeměně provitamínu D3 na vitamín D3. Vitamín D3 pak zajišťuje syntézu vápníku v organismu.

Rozdíl pohlaví:
Jedním z rozdílů mezi oběma pohlavími jsou femorální neboli stehenní póry. Samec má totiž tyto póry viditelnější, ovšem ne vždy se na tento způsob určení pohlaví můžeme spolehnout, protože například mladší samci tyto póry ještě příliš znatelné nemají.
Druhým rozdílem je párový rozmnožovací orgán samců tzv. hemipenisy, které jsou uloženy zespodu na kořeni ocasu. Dále se dá pohlaví rozeznat podle stavby těla, chování a zbarvení. Samci mají většinou mohutnější stavbu těla a zesílený kořen ocasu.
Chování je u agam někdy matoucí a rozhodně se na něj nemůžeme spolehnout při určování pohlaví. U samic se totiž občas může vyskytnout chování typické pro samce, tj. nafukování, černání brady a obranný postoj.Jakmile naklade vejce a po určité době se opět připustí samec, začne kývat hlavou, zčernají ji „vousy“ a samce napadá. Nějakou chvíli pak trvá než upustí od soubojů a znovu začne být svolná k páření. Samec naopak někdy začne dělat krouživé pohyby přední nohou, což je běžné spíše u samic a obecně u podřízených agam a mláďat. V období páření se drtivá většina samců nesnese s jiným samcem a jejich setkání vyústí v konflikt. V souboji se samci snaží jeden druhému zakousnout do ocasu, přičemž běhají dokola a zvětšují svůj profil těla nafukováním a nakláněním k soupeři.

OBRANNÝ POSTOJ SAMCE

Zimování:
Přibližně od začátku listopadu do poloviny ledna  při teplotě 17°C ve dne a 15°C v noci. Před začátkem zimování však musíme splnit určitě zásady!! Zimovat dáváme pouze zvířata v dobrém zdravotním stavu, nemělo by se jednat o agamy s nedostatečnými zásobami (tj. například samice po kladení, jedinci po nemoci), zimovat doporučuji agamy starší než 1 rok, pokud však budete chtít zimovat mladá zvířata nebo se bude jednat o první zimování, zimujeme méně než 2 měsíce, navíc agama musí být řádně vyprázdněna, aby ji nezůstala potrava ve střevech a nezpůsobila tak vážné problémy. Pokud si všimneme, že zvíře viditelně hubne a nebo má jiné problémy, zimování je nutné ukončit. Zimovat můžeme také přímo v teráriu při pokojové teplotě 18-20°C. V obou případech zimování dopřejeme svým chovancům stálý přísun čerstvé vody.

Rozmnožování:
Po zimním klidu následuje období páření. Samičky mívají 2-4 snůšky do roka po 12-30 vejcích. U těchto agam můžeme pozorovat schopnost samice uchovat si ve svém těle sperma po delší dobu. Díky tomu může dojít k oplodnění další snůšky aniž by jí předcházelo páření. Samice kladou vejce do chodby, kterou si předem vyhrabali ve vlhkém substrátu. Po nakladení chodbu zahrabou. Na to je potřeba pamatovat a proto v době kladení vytvoříme v rohu terária vyvýšenou vrstvu vlhkého substrátu  nebo dáme do terária krabici s vlhkým substrátem ve vrstvě asi 25-30 cm. Přibližně 3 dny potom, co začne samice hledat místo na kladení (zkouší hrabat na různých místech v teráriu), vložíme ji do této krabice, aby mohla vyklást svá vejce.

Vejce inkubujeme při vyšší vlhkosti, z důvodu vstřebávání vody a následného zvětšení objemu. Vlhkost však nesmí být příliš vysoká jinak začnou vajíčka plesnivět. Pokud ke zvýšení vlhkosti používáme rozprašovač, nikdy nerosíme přímo na vejce. Jako podklad pod vejce bych doporučil rašeliník nebo vermikulit. Některé zdroje uvádí, že při teplotě 28°C se po 75 dnech líhnou převážně samičky a při teplotě 32°C po 55 dnech převážně samečci. Viděl jsem ovšem i názory, že při teplotě vyšší než 30°C zárodky ve vejci odumírají. Každopádně pokud budete inkubovat při teplotě 28°C nic tím nezkazíte. Čerstvě vylíhlá mláďata měří 9 – 11 cm. Často se v literatuře a na internetu uvádí, že se nesmí chovat ve větších skupinkách, protože by na sebe útočila a mohla se nepěkně zranit.Stačí je pouze pořádně porosit asi 2 – 3x denně a vše je v pořádku. Ovšem i přes tato opatření se občas štípnou do ocásku během lovu, což ovšem většinou nic není. Rozhodně pokud máte k dispozici prostor na to, aby byla mláďata v menších skupinkách, určitě je rozdělte. Dospívají při dosažení délky těla 13 cm. Uvádí se, že pohlaví se u tohoto druhu dá určit až ve věku kolem 6 měsíců, ale s větším množstvím zkušeností ho poznáte ale dříve.