Bajky

Bajka o myšákovi

 

Malého myšáka honila kočka, která ho chtěla sežrat.

Myšák utíkal, co mohl a najednou proti němu slon.

Tak mu povídá: "Slone, pomoz mi. Honí mě kočka a chce mě sežrat."

Slon na to: "Dobrá, stoupni si za mě a bude to v pohodě."

Tak si myšák stoupne za slona a slon se na něj vysere. Ale co čert nechtěl, myšákovi

 

koukal ze sloního hovna kousek ocásku.

Kočka přiběhla, uviděla ocásek, zatáhla za něj a myšáka sežrala.

A to je konec bajky.

Ponaučení:
  1. Ne každej, kdo na tebe sere, to s tebou myslí špatně.
  2. Ne každej, kdo tě z toho tahá, to s tebou myslí dobře.
  3. No a když už seš ve sračkách, tak aspoň stáhni vocásek.

 

Bajka o myši a vodě

 

Leze myška po poušti a kolem krku má uvázanou velkou růžovou mašli.

Po několika dnech se doplazí vysílená ke studni.

"Studánko studánko, dej mi vodu nebo zhynu."

A studánka na to :

"Když mi dáš svou mašli tak já ti dám vodu."

"Ale já ti nemůžu dát svou mašli, ta je po babičce."

Myška se tedy nenapila a po několika hodinách zemřela.

Po ní se vydala do pouště druhá myška, taky s růžovou mašlí kolem krku.Taky se po několika

dnech doplazila ke studni.

"Studánko dej mi vodu nebo zhynu."

A studánka na to :

"Když mi dáš svou mašli tak já ti dám vodu."

Myška: "No ona je sice po babičce, ale voda je přednější."

Studánka dala vodu, myška se napila plazila se dál, ale za pár dnů stejně zemřela.


A ponaučení:
Dáš, nedáš, stejně chcípneš.

 

Jupiter a želva
 

Bůh Jupiter pořádal velkou slavnost zvířat.
 
Malá i velká zvířata se na slavnost těšila a přišla všechna, až na želvu.

Ta byla líná, nechtělo se jí přijít. Po slavnosti Jupiter na ni uhodil, proč nepřišla?
 
Želva se vymluvila, že musela zůstat doma.

Jupiter se rozhněval a řekl želvě, že teď želvy musí svůj domek nosit už stále s sebou.

Do té doby želva neměla svůj krunýř, chodila do něj jen jako do domečku.


 

Ponaučení:

Buďme opatrní na to, co říkáme, jinak nás vezmou za slovo.

 

Hladová mšice si našla krásnej-šťavnatej-zelenej lísteček a už se těší, jak si na něm pochutná.

V tu ránu přilítne hladová beruška a říká: "Mšice, mšice, já mám hlad a tak tě sním".

A mšice na to:"Ale beruško, já jsem tak hubená, počkej až okousám ten list, pak se najíš i ty víc".

No a tak tam beruška čeká na to, až se mšice napapá, přilítne hladovej ptáček a povídá:

"Beruško, beruško, já mám takovej hlad, že tě musím sezobnout".

A beruška na to: "Počkej ptáčku, počkej, já jsem taky hladová a čekám tady na mšici, která ukusuje list".

Tak už tam čeká i ptáček a nejednou se z ničeho nic objeví hladová kočička a povídá:

"Ptáčku, ptáčku, já ti mám hlad, že tě hned sežeru".

A ptáček na to: "Ale kočičko, podívej jak jsem hubenej.

Počkej až mšice okouše list, beruška slupne mšici, já sezobnu berušku, no a pak se najíš i ty".

No a jak tam všichni čekají, tak se z křoví náhle ozve prapodivný zvuk.

Všichni se leknou a ptáček vylétne do vzduchu. Ale hladová kočička nechce přijít o svého ptáčka a tak utíká

za ním.

Ptáček letí nad poli a kočička furt za ním. Najednou ptáček vlétne nad řeku a kočička po něm chňapne, mine

se a spadne do vody.


Ponaučení: 
Čím delší předehra, tím mokřejší kočička

 

 

Chodci a pes

 

Dva chodci jdou ulicí a debatují. Uvidí je z poza plotu pes a začne štěkat, po chvíli štěkají psi z celé ulice.

Jeden z chodců chce po nich hodit kamenem, ale druhý jej varuje, že by tím psy rozdráždil.

Nechali je vyštěkat a když se vzdálili, psi štěkat přestali.

Nedej se odradit, když děláš dobrou věc, že kolem vyje rozběsněná smečka.

Kdo moudrý je, ten křik a závist přečká a pomlouvači zmlknou nakonec.
 

Jednorožec v zahradě

 

Člověk se sebral a šel do ložnice za manželkou, která ještě spala, a vzbudil ji.

"V zahradě je jednorožec," oznamoval jí. "A žere růže.

"Manželka otevřela jedno oko a nevraživě se na něho podívala.

"Jednorožec je přece zvíře z mytologie," řekla a obrátila se k němu zády.

Člověk šel pomalu po schodech dolů a do zahrady. Jednorožec tam ještě pořád

byl; zrovna si pochutnával na tulipánech.

"Pocem, jednoroháčku," zavolal na jednorožce ten člověk a utrhl lilii a dal mu ji.

Jednorožec ji s vážným výrazem sežral.

Se srdcem, jež se dmulo radostnou pýchou - neboť v jeho zahradě byl jednorožec -, šel člověk

opět nahoru za manželkou a znovu ji vzbudil. "

 Ten jednorožec sežral lilii," pravil.

Jeho žena se posadila na posteli a chladně si ho změřila.

"Tobě přeskočilo," utrhla se na něho, "a já tě dám zavřít do cvokárny.

"Ten člověk nikdy moc nemiloval výrazy, jako že někomu "přeskočilo" nebo slovo "cvokárna" - a

o to méně se mu ta slova zamlouvala onoho zářivého jitra, kdy byl v jeho vlastní zahradě

jednorožec, a tak se nad tím na chvíli zamyslel.

"Jo, to uvidíme," prohlásil. Zamířil ke dveřím. "Uprostřed čela má zlatý roh," dodal ještě.

Pak se zase vracel do zahrady dívat se na jednorožce; ale jednorožec zatím zmizel.

Člověk se posadil mezi růže a usnul

Jakmile manžel vystrčil paty z domu, jeho žena vstala a co nejrychleji se oblékla.

Byla rozrušená a v očích jí zlověstně blýskalo.

Zatelefonovala na policii a zatelefonovala psychiatrovi; řekla jim, aby si pospíšili a honem

k nim přijeli a přivezli svěrací kazajku.

Když policie a psychiatr přijeli, posadili se do křesel a s velkým zájmem si ji začali prohlížet.

"Můj manžel viděl dnes ráno jednorožce," oznamovala jim.

Policisté se podívali na psychiatra a psychiatr se podíval na policisty.

"Říkal mi, že sežral lilii," pokračovala.

Psychiatr se podíval na policisty a policisté se podívali na psychiatra.

"A říkal mi taky, že má to zvíře uprostřed čela zlatý roh," dodávala.

Psychiatr rozvážně pokynul a policisté se vymrštili z křesel a chopili se ženy.

Dalo jim to velikou práci, než ji zkrotili, protože se s nimi pustila do strašlivé rvačky,

ale nakonec ji přece jen přemohli.

Právě v okamžiku, když jí oblékali svěrací kazajku, vrátil se manžel do domu."

Říkal jste manželce, že jste viděl jednorožce?" zeptali se policisté.

"Samozřejmě že ne," odpověděl manžel. "Jednorožec je přece zvíře z mytologie."

"To jsem chtěl vědět," řekl psychiatr. "

Odveďte ji. Je mi líto, vážený pane, ale vaší paní zřejmě straší na cimbuří."

A tak ji odvedli, přestože nadávala a ječela, a zavřeli ji do ústavu.Manžel si pak již do

konce života žil spokojeně.

Ponaučení:
Neříkej hop, dokud manželovi skutečně nepřeskočilo.

 

Copyright © 2019 JAMBAS - chov hadů,ještěrů. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.
  • Poslední aktualizace:neděle 21 duben 2019, 10:17:54.

Používáním našeho webu souhlasíte s tím, že pro Váš komfort využíváme soubory cookies. Podrobnosti